O variabilitě, pohybu a nutnosti říct si co je "dost dobré".
"Lekce z knihy" jsou uspokojující ale překvapivě náročný formát. Umožňují mi zpracovávat nová témata a utřídit si myšlenky ale také se beznadějně zaseknout. To byl případ i této epizody. Nahrával jsem několikrát, neustále přepisoval skript ale stále jsem nebyl schopný uchopit téma ze správného směru. Pak mi to došlo.
Nikdy to nebude perfektní. Ani kniha to o sobě netvrdí, tudíž je to hloupost u podcastu shrnujícího knihu. Jakékoliv komplikované téma nabízí téměř nekonečné množství optik, jakými na něj můžeme nahlížet. Snažit se pojmout i více než jednu nebo dvě je většinou recept na problémy. Někde si zkrátka musíme dát limit, jinak tvoříme všechno a nic.
Mít stanovený rámec a co je "dost dobré" nebo jak říká Seth Godin "Scope" (poslechněte si tento úžasný podcast) je poučka kterou znám, ale rád na ní zapomínám. Někdy mám pocit, že je lepší nevydat nic než (z mého pohledu) suboptimální epizodu. Tento přístup má něco do sebe ale je zásadním nepřítelem kreativity. Zejména pokud máte predispozice k velké sebekritice. Nikdy tedy nezapomínejme, že se počítá to, co jsem udělal (jakkoliv). Ne to, co jsem neudělal (perfektně).
V době od vydání epizody už jste mi poslali několik zpráv, ve kterých ji chválíte. To mi dává silné zbraně proti mé kritické stránce, která by podcast nějraději nikdy nevydala. Děkuji moc!
