Nedávno jsem v podcastu mluvil o svých počátečních zkušenostech s psaním deníku. Z pravidelného záznamu změti slov se stal můj každodenní rituál a po cca čtyřech měsících si troufám zase trochu posunout svoje názory na toto téma. Opět se ukázalo, že osobní zkušenosti jsou lepší, než tisíc návodů. V tomhle článku bych se tedy chtěl zamyslet nad tím, jak deník aktuálně používám a které nástroje se mi osvědčují.

Užitečnost reflexe

Krutá realita diktuje, že moudrost sama o sobě je k ničemu - pokud ji chceme využít, musíme ji zosobnit. Uplatnit do svého života, udělat "svou vlastní". Deník je skvělý nástroj právě pro tento účel. Neustálé opakování, analýza a uvažování (formou slov, kreseb nebo abstrakcí) nad tématem mi umožňuje vytáhnout ho z roviny "cool citátu", destilovat důležitou myšlenku a uplatnit ji ve svém osobním životě a rozvoji.  

Ne vždy je to lehké a právě v těchto obtížných chvílích papír (nebo elektronický dokument) ukáže svoji sílu. Umožní opakovat myšlenky neustále dokola, dívat se na ně z různých úhlů, občas i předstírat, že nad nimi uvažuje někdo jiný. Neříkám, že to za žádných okolností nejde vše zvládnout v hlavě, při sezení v křesle sherlock style ale pro mě osobně je tato výpočetní síla nedosažitelná. Papír je v takové situaci cenným pomocníkem.  

Prakticky: Ptej se sám sebe

Jak konkrétně takové uvažování a reflexe nad informacemi vypadá? Poměrně jednoduše: Stačí se sám sebe zeptat na základní otázky:

  • Co tato informace znamená pro můj život?
  • Najdu ve svém životě situaci, ve které jsem ji mohl uplatnit?
  • Jakým způsobem by změnila můj náhled na danou situaci?
  • Jak budu v budoucnu vědět, kdy ji mám uplatnit?  
  • V čem má potenciál zlepšit můj život?

Není nutné ptát se v tomhle konkrétním pořadí (nebo zodpovědět všechny otázky) ale základní zamyšlení mě většinou dovede velmi daleko. Samozřejmě není ani nutné použít tyto konkrétní otázky, hlavní pointa je nějakým způsobem podnítit popsání situace a zamyšlení se. Protože něco popsat (svými slovy) je základ řešení a zosobnění.

Nečekejte ale magickou pilulku pochopení. Většina skutečně univerzální (po tisíciletí platné, aka platonovy citáty) moudrosti není jednoduchá a vyžaduje čas. Což dává smysl vzhledem k tomu, že se snažíte pochopit větu / odstavec, který často vznikal celý lidský život. Nebojte se věnovat každému kousku několik dní i týdnů. Deník má naštěstí nekonečnou trpělivost.

Není nic lepšího než osobní a trochu trapný příklad. Až po mnoha letech (a pár týdnech intenzivního zamyšlení) jsem pochopil, že "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky" pojednává víc o změně mě a řeky než o "nedělej stejné věci". Chybami se člověk učí.

Ze dne na den

Reflexe a zamyšlení nemusí být jen záležitost převzaté moudrosti a její aplikace. Mnoho dobrého jsem našel i ve zhodnocení právě prožitého dne. Ve shonu pracovních povinností je často těžké uvažovat a pár minut večer tak udělá velkou službu. Opět jde o základní otázky:

  • Kde jsem dostál svým hodnotám a kde ne?
  • Proč jsem řešil situace určitým způsobem?
  • Mohl jsem je vyřešit jinak?
  • Co by dělal <můj mentor> ?

Je nutné poznamenat, že účelem není vyčítat si svoje chyby a trestat se za ně, ale spíš dojít k pochopení svého jednání a jemná úprava do budoucna. Opět se jedná o pozvolný proces přesouvání pozornosti správným směrem.

"Mezi podnětem a rozhodnutím" - Minfulness na papíře

V lekcích z knihy The Mindful Athlete jsem se zamýšlel nad podobností stoické praxe (psaní deníku) a mindfulnes meditace, o které píše George Mumford. Jedna z velkých myšlenek meditace je napojení se na prostor mezi podnětem a rozhodnutím. Prostor, kde žijí emoce, naše mentální vzorce a další faktory, díky kterým se často rozhodujeme jinak, než čekáme nebo by bylo vhodné. Pokud toto místo dokážeme alespoň trochu poznat, usadit se do něj, máme možnost možná časem zlepšit naše rozhodování.

Meditace je klíč a já osobně cítím, že psaní deníku je forma meditace (v tomto ohledu). Pokud se dokážeme kriticky podívat na naše rozhodnutí a skrz text proniknout ochranými vrstvami našich předsudků a mentálních vzorců, možná dokážeme dojít k lepšímu rozhodování. A i když taková změna je velmi těžká, i prosté poznání sebe sama, které z pečlivé a upřímné analýzy vychází, není k zahození.

Shrnutí na závěr? I po několika měsících bych každému doporučil: Piš si deník, v jakékoliv formě. Benefity a myšlenky možná nebudou stejné jako u mě, ale rozhodně věřím, že nějaká forma reflexe a kreativního psaní přinese něco dobrého do vašeho života.

Olda