Ahoj, vítám tě u nového Polreichcoaching newsletteru. Dnes se chci podělit o zajímavé poznatky ohledně "vděčnosti" jako nástroje pro redukci stresu a lepší náladu.
Aktuality
- Q&A! Venku je první díl věnovaný odpovědím na otázky, které dostávám do mailu / osobně. Je věnovaný mému odchodu s DSM, regeneraci mezi tréninky a jestli je ok trénovat lehce namožený.
- Budu rád za další dotazy! Otázky můžeš psát přímo do odpovědi na tento mail (nebo komentáře na webu), popřípadě využít sociální sítě
- Také jsem vydal krátký díl o Přímém učení inspirovaný knihou Ultralearning, o které jsem se zmiňoval v předchozím newsletteru
Vděčnost - realistický pohled
K sepsání této poznámky mě inspiroval instagramový příspěvek od Michaela Eastera, autora knihy "Comfort Crisis". Ten hází celkem velký klacek do soukolí "vděčnosti" jak ji vnímá spirituálně / biohackingově / journalingově zaměřená komunita. Ve zkratce:
- Cítit vděčnost je pozitivní a má vliv na pocit štěští, vnímání stresu a zdraví, nicméně je velmi náročné tento pocit navodit "uměle" - ať už psaním nebo přemýšlením (meditací) nad věcmi, které máme
- Vděčnost a štěstí stejně jako ostatní pocity podléhají postupné "rekalibraci" - návratu k základním hodnotám. Věci, za které jsme byli velmi vděční se stanou normálem. Toto je přirozený proces.
- Velmi dobrý způsob jak obnovit pocit vděčnosti je strávit nějaký čas bez věcí, za které jsme vděční (aka nepohodlí)
Zkrátka lehký návrat do reality a rozdíl oproti tradičně prezentované a romantizované představě influencera meditujícího u bazénu na Bali. Také ale pohled více zapadající do celkových znalostí o fungování našeho organismu a emocí v rámci evoluce. Vděčnost je totiž velmi důležitá.
Proč být vděční?
Když budeme pátrat důležitosti prakticky jakéhokoliv procesu v našem organismu, odpověď pravděpodobně bude "je to tak, protože v nějaký čas to bylo výhodné pro přežití." A to platí i pro vděčnost
Společnost, která stojí a padá na spolupráci potřebuje vděčnost jako "platidlo." Klasický a často uváděný příklad: Pokud se s kamarádem rozdělím o maso z úspěšného lovu, bude vděčný a pamatovat na mě, až se mi nebude dařit. Tím pádem oba přežijeme lépe. Evolučně tedy dává smysl, aby bylo toto chování odměňováno a proto je vděčnost příjemný a důležitý pocit. Pomáhá nám rozdělit se o omezené zásoby s ostatními, priorizitovat společnost nad jednotlivcem.
Je důležité poznamenat, že silnějším zdrojem "dobrého pocitu" je situace, kdy je někdo vděčný nám. Nejde tolik o to, co máme a "vážíme si toho" (to je ten rychle mizící pocit uspokojení a návrat k normálu) ale o to, co jsme ochotní předat. A nemusí vůbec jít jen o "investice" s nějakou návratností. Stačí akt pomoci samotný.
Jak praktikovat vděčnost
Pokud tedy chceme mít "praxi vděčnosti", realisticky můžeme směřovat dvěma směry:
- Vzdávat se občas pohodlí, které nám nabízí moderní svět (obnovení pocitu vděčnosti).
- Zajímavou alternativou je "Episodic future thinking" - mentální cestování do budoucnosti. Pokud si dokážeme velmi živě představit budoucnost, ve které ztratíme naše privilegia, věci nebo milovanou osobu, můžeme pozitivní pocity "resetovat."
- Chovat se tak, aby nám ostatní mohli být vděční. To v podstatě znamená pomáhat nad rámec prosté "výměny." Michael Easter zmiňoval zásadní vliv náboženských praktik nebo jiné formy "služby" společnosti nebo lidem, kteří potřebují pomoc. Tento aspekt mezilidských vztahů je velmi těžké nahradit jakoukoliv meditací.
Poznámka: Vděčnost vs nastavení rámce
Jako vždy je na místě i drobná diskuse a poznamenání několika detailů. Nemyslím si totiž, že uvědomování si toho "co už máme" (Ať formou uvažování nebo psaní) je najednou zcela bez hodnoty. Nejde totiž jen o pocit vděčnosti ale i nastavení celkového pohledu na náš život a aktuální situaci.
Dalším evolučním nastavením je totiž zatížení mozku směrem k negativnímu uvažování. Opět to dává smysl: V extrémně nebezpečném prostředí riziko smrti vždy převáží potenciální zisk, který může přijít z optimismu. Za možností získat med je dobré vidět medvěda, za hojností potravy nevyhnutelně přicházející chudší období.
Bohužel dnes toto základní nastavení pracuje proti nám. Podléháme pesimismu zdánlivě bez důvodu, ztrácíme motivaci a energii, držíme se negativních vzorců uvažování. A tady si myslím, že vědomá práce se zaměřením pozornosti na objektivně pozitivní aspekty našeho života může přinést jistou rovnováhu. Pro každého samozřejmě budou fungovat jiné metody.
Děkuji za pozornost a těším se příště.
