Musíš to chtít stejně, jako chceš dýchat. Ale video ti v tom nepomůže. Podívejme se na základy motivace, limitace síly vůle a využití síly prostředí.

Motivace - stálice všech guru osobního rozvoje, manažerů produktivity a trenérů. Jak "se přinutit do věcí, které vím, že bych měl dělat ale vůbec se mi nechce" je základní otázka, kterou řešíme v práci, tréninku i každodenním životě. A úvodní vtípek jde i na mou hlavu, protože jsem sám nahrál podcast právě na toto téma:

Už je to ale nějaká doba a proto je čas na revizi. Tento článek rozhodně není univerzální rada a nebudu se ani snažit prodat vám nový online kurz (ačkoliv insider sekce by vás zajímat mohla). Chci prostě shrnout moje aktuální poznámky na téma motivace (nejen) v tréninku a nabídnout vám je k posouzení. Co si z toho vezmete je na vás. Pevně věřím, že každý je jiný a budou mu tedy fungovat jiné věci. Taky se ale domnívám, že jsou jisté společné směry, kterými se můžeme ubírat.

Motiv jako základ motivace

Není náhoda, že motiv je základ (kořen) slova motivace. Motivovat v podstatě znamená poskytnou motiv - důvod něco dělat. Už jen tento základní rozbor razantně změnit můj pohled a přístup k motivaci. Jaký důvod máš pro činnost, ke které se chceš motivovat? A je tento důvod dostatečně silný? A proč není? Můžeš ho nahradit nějakým jiným?

Slabý, nejasný nebo dokonce žádný motiv je často kamenem úrazu. Ve trenérské práci je to vidět velmi dobře a na pravidelné bázi. "Protože bych měl" nebo "abych vypadal lépe" není dostatečně jasný a silný motiv ke změně životního stylu. Jak moc se budete snažit, když vám šéf řekne "uděláš to takhle, protože jsem to řekl"? Proč očekáváte, že tento rozkaz bude fungovat pro váš mozek? Mozek, který je tisíciletími evoluce vycvičen k mistrnému šetření energií a rozpoznávání, co je životně důležité a co ne.

Znamená to, že se dokážeme motivovat jen věcmi, které přímo ovlivňují naše přežití? Ne. Naše kognitivní schopnosti jsou na takové úrovni, abychom se dokázali přesvědčit o důležitosti spousty věcí (přecijen fungují ideologie). Musíme ale tyto schopnosti použít. Někdy to může být velmi jednoduché - doopravdy se zamyslet, jak mi cvičení pomůže a na jaké konkrétní výhody se můžu těšit. Přiznat si, co musím obětovat (čas a některé aspekty životního stylu) a jaké výsledky mi tato oběť přinese.

Samozřejmě, svět není jen růžový a podobné zamyšlení může vést k méně než kýženým výsledkům. Pokud je vaším motivem snaha někoho ohromit popřípadě sociální tlak z okolí (nebo instagramu), může se stát, že touto zkouškou neprojde. V tom případě je na místě zamyslet se, jak najít motivaci jinde (nebo jestli daná činnost je ta správná pro mě)

Dělejte to, co vás baví

Šokující myšlenka že? Častým problémem spousty cvičenců je skok do sportu nebo činnosti, která je absolutně nebaví jen proto, že je zrovna v módě. A je jedno jestli je to Zumba nebo Crossfit. Pokud cítíte k činnosti odpor, žádná míra kognitivních kotrmelců vás nedonutí u ní zůstat. Pojedete na čisté disciplíně. Neříkám, že se to časem nemůže změnit. Každému se vybaví příklad virtuóza, který v dětství nenáviděl housle. Podobná změna je ale podle mě vzácnější, než si přiznáváme. Za každým úspěšným houslistou, gymnastou a tenistou "z donucení" je spousta těch, u kterých investice energie, nervů a peněz přišla vniveč.

Abychom se nedostali do druhého extrému - nesnažím se tu naznačit, že pokud nechci dělat nic, tak je to v pohodě. Ale pokud už se rozhodnete začít se hýbat, dopřejte si výběr něčeho, co vás bude bavit.

Ale co když to je objektivně "horší" než XYZ?

Také jsem byl ve fázi, kdy dělat cokoliv jiného než absolutně perfektní novou metodu bylo pasé a ztráta času. Ale realita kontaktu s lidmi a jejich rozmanitostí mě z tohoto vidění světa rychle vyléčila. Hýbat se jakkoliv a často je lepší, než se nehýbat vůbec (protože perfektní věc mě nebaví). A navíc, jedna činnost může být prostředkem a bránou k dalším.

Pokud klienta zajímají velké svaly, nebude ho bavit váš vychytaný systém mobility a prevence zranění. Nemá smysl (a podle mě to není správné) nutit mu hodiny korektivních cvičení. Ale pokud program sestavíte chytře a korektivní cviky zasadíte do kulturistického rámce ("teď budeme dělat tohle aby jsi mohl zdvihat dlouho bez problému"), většina lidí s tím nebude mít žádný problém. Podobný přístup můžete aplikovat i na sebe

Osobně mě nebaví silový trénink. Zdvihat váhy, dělat shyby, šplhat lano - vše dělám ale ne s nějakým speciálním potěšením. Motivují mě výsledky - přenos těchto činností do mého výkonu ve věcech, které mě skutečně baví. Dříve to byl parkour a akrobacie, dnes grappling.

Síla vůle

Síla vůle je kvalita, které si velmi cením a snažím se ji co nejvíce aplikovat do svého života. Nicméně z hlediska behaviorální psychologie a vůbec našeho biologického nastavení má zásadní nevýhodu: Spoléhá na vysokou a tedy energeticky velmi náročnou kognici. Vůle, morálka, disciplína, filosofie - to vše sídlí v našem úžasně výkonném ale hladovém mozku - konkrétně v části ovládající abstraktní myšlení. To znamená, že "vymáhání" těchto kvalit je velmi energeticky náročné. Výzkumy ukazují, že čistá síla vůle je konečný zdroj (může vám dojít). Zcela prakticky určitě pozorujete, že pokud jste unavení, dodržovat například dietu je mnohem těžší.

To ale neznamená, že nemá cenu sílu vůle využívat. Do karet nám naštěstí hraje neuroplasticita. Obecně: Budete posilovat ta mozková spojení, která neustále opakujete. Pokud se několikrát silou vůle přinutíte cvičit, bude to jednodušší (a naopak, pokud se na to několikrát vykašlete - hodně štěstí s dalšími pokusy). Má tedy cenu investovat energii do věcí, které chcete mít opravdu zajeté. Ale nespoléhejte na sílu vůle jako magickou hůlku.

Využívejte prostředí

Lidé existují v kontextu prostředí. Formovalo naši evoluci, naše chování a má velký vliv na veškeré procesy v těle a mozku. Tento princip můžeme obrátit - skrz vědomé změny prostředí korigovat naše nevědomé vzorce. Proč využívat sílu vůle a zápasit s touhou sníst čokoládu, když můžeme prostředí nastavit tak, aby tento boj nikdy neproběhl - nemít k dispozici čokoládu. Všechny knihy zabývající se návyky, neuroplasticitou i emocemi zmiňují tento princip. Každý někdy slyšel variantu rčení: "Staneš se spojením pěti lidí, se kterými trávíš nejvíc času." Podobný vliv platí i pro média, knihy a vnitřní dialog. Vždy mě udivuje, jak podporující dokážeme být k ostatním lidem a pak se chovat naprosto otřesně sami k sobě. Dávejme si tedy pozor, jakými informacemi si plníme hlavu a jaký dialog vedeme sami se sebou.

Tady asi čekáte konkrétní rady "co jsou správné zdroje, lidé a myšlenky" ale předstírat, že jsem kvalifikovaný něco doporučit by bylo stejně arogantní jako nesprávné. Jen podotknu, že filosofie existuje právě z tohoto důvodu a je dobré místo pro začátek.

Co je disciplína?

Asi jste si všimli, že se v oddíle o síle vůle pečlivě vyhýbám slovu "disciplína." Má to svůj specifický důvod. Ačkoliv je disciplína často používána jako synonymum pro vůli, pro mě má hlubší, specifický význam:

Disciplína znamená nastavit svůj život tak, abych byl schopný dělat těžká a nepříjemná rozhodnutí teď s možným přenosem do budoucna.

Disciplína je v určitém smyslu kombinace správného motivu, nastavení prostředí a (když je potřeba) trénované síly vůle - konečný výsledek, ke kterému se snažím směřovat.

Shrnutí

  • Najděte věc, do které jste opravdu nadšení
  • Přemýšlejte a konkretizujte důvody, proč něco chcete dělat
  • Posilujte vůli dělat důležité ale těžké věci (a berte ji jako precizní nástroj, ne řešení všeho)
  • Uvědomujte si a využívejte vliv prostřed na vaše chování

p.s. : Konečně jsem zařídil newsletter. Myšlenky, zajímavé odkazy, nástroje a workflow každý týden do vaší emailové schránky.

Pokud chcete podpořit co dělám, staňte se insiderem:

Insider registrace

Speciální newsletter, insider články na různá temata v oblasti pohybu, zdraví a osobního rozvoje, AMA videa.