Diskuse nad kvantitou tréninku se zdánlivě pohybuje pouze jedním směrem: Více tréninků, lepší regenerace, větší výkony. Dává to smysl, protože "když už chci něco dělat, tak pořádně". Snažíme se optimalizovat pro maximální výkony, napodobujeme programy sportovců a doufáme, že to bude v pohodě. Pokud nám ale jde primárně o zdraví a základní benefity tréninku + navíc nemáme nekonečné množství času, tréninkový minimalismus může být lepší cesta.

📯
Aktuality:
- Aktuálně mám pár volných míst na osobní tréninky v soukromé tělocvičně v Brně. Detaily najdeš v rezervačním systému.
- Vydal jsem epizodu o odesílání klientů k dalším odborníkům (většinou fyzioterapeutům)

Má to smysl

Zkoumat horní limity výkonu a jeho maximalizaci je velmi zajímavé a lákavé téma (jako trenér můžu dosvědčit) ale v reálném životě nemá až tak velké uplatnění. Ano, můžu být trenér olympioniků nebo vrcholový sportovec ale většina z nás nemá tuto možnost.

Jsme lidé, zajímající se o zdraví a pohyb, kteří ale stále mají práci a osobní život mimo tento zájem. Náš čas a energie je vzácná a jednoduše nemůžeme většinu vložit do tréninku.

Proto podle mě dává smysl zaměřit se na to, jak udělat "hodně s málem". Protože dělat málo je stále mnohem lepší, než nedělat nic. Pohyb potřebujeme, o tomto faktu nejde polemizovat. Naše tělo i mozek vyžadují rozumné přetížení pro zdraví a optimální funkci. A například odporový trénink poskytuje skvělou možnost jak toto přetížení dodat v relativně krátkém čase s dobrými výsledky.

Proč tedy o minimalistickém tréninku neslyšíme víc?

Past sportovního přístupu

Čím déle pracuji s lidmi, tím víc si uvědomuju, že jedna z největších překážek v rozvoji jsou obecně zažité předsudky o tréninku. A jednou z kategorií těchto předsudků je (osobní pojmenování) "past sportovního přístupu." Velmi obecně by se tento přístup dal charakterizovat často používanou motivační / marketingovou větou:

Trénuj (hýbej se) jako atlet!

Na větě samotné není nic špatného. Dokonce může být i velmi dobrým rámcem a motivací. Přecijen, kdo by se nechtěl hýbat jako atlet. Problém je v tom, že podobné věty jsou velmi špatné vodítko, pokud se bavíme o výběru tréninkových metod pro nesportovce.

"Ale Oldo! Vždyť sportovci mají ty nejlepší a nejnovější metody! Nejsou tudíž aplikovatelné i pro mě?"

Na první pohled zní tato námitka logicky ale trénink a lidské tělo není jako svět technologií. Nejlepší superpočítače nakonec skončí v naší kapse. Materiály z formule 1 budeme za pár let mít ve svých autech a GPS bylo dříve striktně armádní vynález. Trénink ale vždy funguje pouze v kontextu, pro který je určený. Když bude běžný člověk trénovat jako výkonnostní sportovec, nejen že pravděpodobně vyhoří ale (a to není populární zjištění) možná ani nedosáhne výsledků, o které mu skutečně jde. Nebo by jich alespoň mohl dosáhnout jednodušší cestou.

Tento přístup mimo jiné vede i k nerealistickým představám o tom, co trénink musí přinést a jak musí vypadat, abych z něj měl nějaké benefity. Máme pocit, že trénovat méně než 3x týdně je "ztráta času" nebo že vynecháním jednoho týdne ztratíme "všechny výsledky." V obojím je trocha pravdy v přísně sportovním kontextu ale jde o radikálně přehnaná tvrzení v rámci běžného člověka. Pokud podle nich budeme operovat, zbytečně vytváříme mentalitu "nemůžu trénovat pořádně, tak je zbytečné se vubec snažit."

Jak dobří potřebujeme být?

Se sportovním přístupem souvisí i nastavená očekávání. "Každý musí zdvihnout X násobek své váhy a udržet se pod X procenty tělesného tuku." Opět: Určitě jde o dobré dlouhodobé cíle pro velmi motivovaného cvičence. Ale potřebujeme se o takové věci zajímat v naprostých začátcích nebo pokud chceme "jen" zlepšit svoje zdraví? Pravděpodobně ne.

Je škoda zavrhovat mírnější přístup k tréninku na základě toho, že neposkytuje "maximální a nekompromisní výsledky", když o většinu těchto výsledků ani nutně nestojíme. Nebo spíše nestojíme o investici času a energie, kterou bude získání těchto výsledků vyžadovat (což vůbec není špatná věc!).

Když projeme studie o vlivu například silového tréninku na naše zdraví, zjistíme, že velkého posunu se dá dosáhnout už relativně skromnými čísly (1x - 2x týdně), zejména u začátečníků. Tento posun se následně zpomalí ale stále dokážeme budovat nějaké výsledky a následně si je udržet. Rozhodně je to daleko od "méně než 3x týdně nemá smysl."

Začni s málem

Uvědomuji si, že tohle všechno je hodně těžké spolknout pro každého, kdo pohybem žije a považuje ho za svoji vášeň. Proto jsem se koneckonců k podobným myšlenkám dostal až teď, po dlouhé době. Potřeboval jsem zkrátka trenérsky dozrát a uvědomit si, že moje motivace není jedinná na světě. Ale chtěl bych přecijen trochu propojit minimalismus s více "ambiciozním" přístupem:

Minimalistický trénink není popření lásky k pohybu nebo seriozních tréninkových metod. Jde spíš o uznání faktu, že i menší objem může přinášet dostatečné výsledky. A v neposlední řadě ho vidím i jako užitečný a motivující nástroj pro začátečníky.

Je náročné začít s pohybem z nuly. A málokdo je schopný udělat tak zásadní krok jako začít posilovat / běhat / obecně trénovat několikrát týdně. Naproti tomu začít s minimální efektivní dávkou (a následně vidět první výsledky) odstraní velkou část tohoto tření.

S málem zkrátka můžeme začít ale nemusíme skončit. A pro mnoho lidí může být minimalismus cesta k nové vášni k tréninku. A pokud ne, je to stále v pořádku, protože i minimální trénink je mnohem lepší než žádný.

Na newslettery jde odpovídat. Budu rád, když mi napíšeš svoje názory a zkušenosti!

Měj se krásně a těším se příště!
Olda