Zdravím všechny příznivce podcastu

Minulý týden jsem v nastínil téma přirozeného pohybu, kterým se budu zabývat v následujících měsících. Kolem hýbání se, zdraví a evoluční role pohybu koluje mnoho nepochopení nebo mýtů a jednomu z těch zásadních bych se chtěl věnovat dnes.

Být líný je přirozené

Lenost máme tendenci odsuzovat jako něco špatného, nepřirozeného a často moderního. “Dřív lidé jinak makali, to není jak vy!” je klasický nářek prakticky každé generace. V kontextu pohybu jsou nám často dávány za vzor domorodé kultury, které nachodí a naběhají násobky toho, co člověk v západní civilizaci. ”Když nebudeme líní, můžeme být jako oni!” chtělo by se říct. Při bližším pohledu se ale tento předpoklad rozplyne.

Moderní lovci a sběrači jsou naprosto stejně líní jako my. Pokud nemusí, nehýbou se. Ano, aby získaly potravu a jiné zdroje k přežití, absolvují každý den pomerně slušně intenzivní a dlouhou činnost. Ne protože chtějí, ale protože musí. Pokud nemusí, jsou stejně neaktivní, jako moderní člověk. Sedí, leží povídají si, vtipkují, relaxují. A tak to má být.

Prostředí, ze kterého pocházíme, bylo velmi skoupé na energii. Potravy bývalo málo a její získání vyžadovalo (často nebezpečnou) fyzickou aktivitu. Evolučně jsme také “vsadili” na velký mozek, který vyžaduje velké množství energie a navíc dlouhý vývoj a z něj plynoucí závislost dětí na ostatních členech skupiny. Energie zkrátka nikdy nebylo nazbyt a dávalo smysl využívat ji rozumně. A pokud nemusíme, nevyužívat ji vůbec.

Ano, museli jsme vybalancovat motivaci pro práci k přežití, včetně třeba prozkoumávání prostředí s nejistým výsledkem (od toho máme dopamin) a šetření energií. Pouze sezením na zadnici (nebo ve dřepu) k nám potrava nepřišla. Ale lenost byl základ ze kterého jsme vycházeli a ke kterému jsme se vraceli.

V dnešní době už se pro zajištění potřeb nemusíme hýbat vůbec. A přirozená lenost tak nemá svůj (neméně přirozený) protipól nutnosti. Dokud si tu nutnost nedodáme nějakým jiným způsobem. Nebuďte na sebe tedy přísní. Odsuzovat se za šetření energií je jako odsuzovat se za to, že máme dvě ruce a nohy.

Nechci tím říct, že se máme podvolit naší lenosti - tím si v dnešní době uškodíme. Jen bychom ji neměli vnímat jako něco nepřirozeného, čeho se ideálně chceme zbavit protože tak nastavujeme nerealistické cíle.

Mějte se krásně a těším se příští týden

Chceš se posunout dál v pohybu a mít tělo, které ti pomůže v cestě za sny? Právě nabírám nové klienty na online coaching! Napiš mi a dozvíš se podrobnosti!