Vítám tě u nového newsletteru. Dnes se chvi podělit o zajímavý poznatek ze skvělé (a krátké) knihy "On bullshit" (Harry Frankfurt), kterou jsem nedávno četl a díky které jsem si zase o kousek dál posunul pohled na tvorbu, informace a učení. Nejdříve nás ale čekají aktuality:

Co je nového:

  • Nová epizoda je shrnutím života a podcastu za poslední rok. Zejména jsem chtěl vysvětlit, proč jsem netvořil tak pravidelně a nastavit očekávání a plány do budoucna. Po dlouhé době se mi konečně podařilo trochu stabilizovat situaci ve svém životě a trenérské praxi. Díky tomu mám čas a energii věnovat se podcastu a další tvorbě naplno v tempu, které bude udržitelné. Vše důležité je shrnuté v epizodě, nicméně chci vypíchnout jednu věc.
    • Velkou novinkou je návrat video formátu. S youtube jsem experimentoval už dříve ale nikdy neměl udržitelný systém. To se teď změnilo díky nové kameře a studiu. Novou epizodu tedy najdete i na Youtube
  • Nový díl lekce stojek věnovaný nácviku balancování břichem ke stěně je k dispozici v knihovně materiálů. Tato série je největší rest, který mi zbývá a do konce července bude vyřešen. Předtočil jsem všechny díly s novou kamerou a mikrofonem a mám z výsledku opravdu radost.

O důležitosti záměru

Co když říkám blbosti?
Je to skutečně ta nejlepší informace, kterou můžu předat?
Není to vlastně jen nedůležitá blbost?

Podobné myšlenky a styl vnitřního dialogu mě provází prakticky od doby, kdy jsem začal zveřejňovat jakoukoliv svojí tvorbu. Psycholog by pravděpodobně vypátral jejich zdroj v pocitu nedostatečnosti. Dříve jsem je vnímal jako zásadní překážku a svůj defekt ale čím víc čtu a slyším svědectví ostatních (a mnohem zásadnějších) tvůrců, než jsem já sám, tím víc si uvědomuji, že pocit nedostatečnosti a pochyby se nevyhýbají ani těm nejlepším. Liší se jen způsob, jakým se s nimi vyrovnáváme (a jestli je necháme ovládat naše akce).

Neexistuje jeden univerzální způsob, který funguje každému a jednou pro vždy. Mé zkušenosti spíš vypovídají o neustálém, pomalém boji nebo možná spíše "vyčerpávající diplomacii" s těmito pocity. A základem diplomacie je snaha najít i s nejhorším protivníkem společné body, na kterých můžeme stavět.

Diplomacie a trocha pravdy

Pocit nedostatečnosti, jakkoliv zveličený a destruktivní v sobě může mít zrnko pravdy. V mém případě skutečně může hrozit, že tvořím materiály, které nemají velký přínos. Že udělám chybu (stalo se několikrát) nebo nadšeně sdílím něco, co vlastně nemá dopad. Popírat tyto myšlenky není moc efektivní - jen jim to dodává sílu. Přijmutí a přerámování je mnohem účinnější.

Ano, může se stát, že udělám chybu. Ale je to skutečně důvod nedělat nic? Jaká je alternativa? Kdy jsou chyby akceptovatelné?

Přerámování nepopírá existenci některých možností. Jen je staví do jiného úhlu pohledu - ideálně úhlu, který umožňuje produktivní akci a posun místo toho, aby paralyzoval. Sbírat různé přístupy a mentální nástroje pomáhající změnit optiku (vnitřního) dialogu mi pomáhá vidět svoje myšlenky v objektivnějším světle. Na jeden takový nástroj jsem nedávno narazil na překvapivém místě:

Záměr a bullshit

On bullshit je krátká, úderná a vtipně napsaná filosofická debata o bullshitu (český ekvivalent doplň sám). Kromě filosofického zamyšlení a pobavení nabízí i super body právě k přerámování vnitřního dialogu vzhledem k formě.

Harry Frankfurt definuje bullshit jako informaci, která je šířená pouze za účelem vyvolat nějaký pocit/reakci a (důležité) nemá žádný vztah k pravdě. Při tvorbě bullshitu je mi zkrátka uplně jedno, jestli mluvím / píšu pravdivě nebo ne. Tím se bullshit odlišuje například od lhaní, které vyžaduje nějaký (negativní) vztah k pravdě.

Jak to promlouvá do tvorby? Spojující vlákno, které jsem neustále vnímal při čtení knihy je záměr. Pravda je filosoficky velmi vrtkavý koncept. I vědecké informace se neustále mění. Co bylo aktuální dnes může být zcela vyvráceno příště (viz Sága stretchingu). Záměr říkat pravdu (nebo neříkat bullshit) je dobrý kompas. Pravda samotná se může změnit ale tento záměr zůstává alespoň přibližně namířený správným směrem.

Když budu tvořit, budu dělat chyby. Možná špatně vyhodnotím některé informace nebo málo zdůrazním sporné body. Budu sdílet informaci, která se stane neaktuální. Tomu všemu se nelze vyhnout. I odborné knihy jsou otisk daných informací v čase, kdy byly napsány. Tomuto faktu se musím odevzdat pokaždé, když tvořím a je to v pořádku. Dokud mám správný záměr.

Dokud vyvíjím maximální snahu prezentovat přínosné a pravdivě věci, chyba není bullshit.

Na první pohled to může znít až trochu depresivně. Chyby jsou nevyhnutelné, jediné co máme je záměr. Nicméně podle mě je to právě naopak. Přijetí chyb mě osvobozuje k tvorbě a záměr mi pomáhá vyhrát vnitřní boje s pochybami. Když přijmu chyby, seberu svému vnitřnímu kritikovi velkou část arzenálu. Správný záměr mě ale stále udržuje soustředěného na to, na čem záleží.

Pokud máš podobné problémy, budu rád když mi napíšeš svoje zkušenosti. Můžeš odpovědět rovnou na tento mail nebo využít komentáře na webu a kontaktní formulář.

Měj se krásně a těším se příště!